Tady je ten zlatý poklad. Slibuji, že se budu ptát všech dalších které potkám po cestě a všechny chytré odpovědi vám sepíši.

Otázka č.1. Jaké to je? Nebolí to?
Nebolí, ale nelze tvrdit, že to nebolí nikdy. Spíše se mění, jak chodidla a chůzi vnímáte s tím, jak se vám přetváří chodidla. Zvláště na začátku je potřeba být opatrnější. Na chodidlech máme více nervových zakončení než na rukou. Většina z nás si zavírá chodidla do „rakviček” bot i desítky let. To nutí náš mozek žít ze spousty předpokladů namísto toho, aby měl opravdovou zpětnou vazbu z receptorů. On pak propočítává naši rovnováhu na základě pocitů a odečítá boty. Následkem toho, že chodidla probudíme a stoupneme si na nějaký, ne zcela příjemný povrch bez podrážek, můžeme zažít to, co se nazývá haptický šok. Mozek dostane tolik signálů, že je vyhodnotí jako ohrožení a bolest.  Nelekněte se pokud se vám to stane. Během chvíle to přejde. Dejte si čas a buďte jako děti. Je-li bolest moc intenzivní anebo když to ten který den zrovna není ono, nechte to na jindy. Na nohou se vám brzy vytvoří vrstva silné kůže a vjemy se ztlumí. Chce to jen trpělivost.  
Otázka č.2. Co zima? Chodíte bos i ve sněhu?
Ano :oD, není to tak hrozné, jak to vypadá. Jsou momenty, kdy to není příjemné, to ano. Ale zvládnout se to dá. Nohy si zvyknou na změnu teploty postupně. Také jsem to zatím nezkoušel na sněhu déle než 3 hodiny a ve více než -10 stupních Celsia. Zimu 2016-2017 jsem ale zvládl v celku bez problémů. Pokud se hýbete, tak se dá fungovat i v -17.  Ještě vám prozradím, že nestudí samotná chodidla, ale spíše to, když se sníh dostane na nárt.
Otázka č.3. A nebojíte se špíny?
Vždy chvíli váhám, než odpovím. Víte, vy asi myslíte ve městě, třeba holubí nebo psí exkrementy? No a co se s nimi stane když uschnou? Rozfouká je vítr a nedýcháme je pak? Špína je velmi relativní pojem jak zpívá Karel Plíhal. Když chodíte bosi, více si uvědomujete, co kde na zemi leží. To je možná ta uznatelná nevýhoda. Z pohledu medicíny ale máme mnohem více té biologické špíny na rukou. Nohama si totiž moc z nás na nos a oči a jiné sliznice nesahá. A nemoci a to, čeho se se podvědomě tazatelé bojí, se přenáší vším možným, ale ne za pomoci nohou.
Otázka č.4. Jak je to se zraněními?
Nebudu vám lhát, nějakým drobným zraněním se nevyhnete. Já měl za uplynulý rok asi čtyři (spíše) škrábnutí. A druhý den jsem s nimi mohl bez problémů fungovat. Více než za celý rok chození naboso v ČR, jsem se zranil v Thajsku, kde jsem chodil v Luna sandálech.
Otázka č.5. Proč to děláte?
Tak tahle otázka je asi nejtěžší :o) „Nevím” lidem nestačí. Nejvíce se dozvíte z mé zpovědi kterou jsem napsal. Nikdy jsem vlastně nijak neplánoval chodit bos, ani jsem necítil potřebu něco dokázat a vydržet to. Prostě jsem chtěl zkusit, zda to jde. A nyní už neplánuji nosit boty, pokud to nebude třeba. Prostě se to tak nějak stalo.  

Napsat komentář