S Karlem nás vlastně seznámili naši kamarádi. Přišlo jim zábavné, že se dva podobní blázni míjejí ve městě a neznají se. Jeho vyprávění o tom, jak se k bosé chůzi dostal, je skvělé.

ROZHOVOR:

Jak jsi se k úplně bosé chůzi dostal?
No úplně první impuls přišel od mého nejbližšího kamaráda. Telefonovali jsme si, já jsem mu říkal, že mám blbej den a on na to „Zkus něco změnit, zuj se. Třeba se jenom zuj” Tak jsem se zul. A šel jsem bos do banky (do AirBank) a bylo to fajn. Najednou mi bylo líp.

Karel Chalupa

A zkoušel jsi přijít na to, proč to tak bylo?
No asi jsem v sobě musel přerazit nějaký blok. Já jsem i do toho telefonu nejdříve argumentoval, proč to neudělám, proč to nejde, co ty lidi a tak dále. Ale protože ho znám dlouho a je to nejlepší kamarád, tak jsem si nakonec řekl: „Co se tak asi může stát, když už teď je to na houby?”
On chodí bos docela hodně nebo jen v pantoflích. Ale ne že by to měl jako filozofii, jen ho to napadlo jako cesta ke změně, takže mi to poradil.
Tak jsem to prostě udělal. A zlepšilo mi to náladu. Takže jsem to zkusil znovu, a pak vícekrát a postupně jsem začal boty odkládat. A letos je to třetí rok, třetí léto (2017), kdy takhle chodím bos. Mě to potkávalo už dříve třeba v pořadech Jaroslava Duška, kde měl nějaké rozhovory s bosochodcema, ale nikdy tam nebyl přímo ten impuls.

Kdy bos chodíš a kdy ne?
Chodím bos v létě prakticky pořád. Boty si beru na motorku, tam prostě být musí. A boty si beru, když jedu večer do města. Protože mě někdy dlažba studí a já když je mi dlouho zima na nohy, tak špatně spím nebo se i nastydnu. Nemám prostě rád na nohy dlouho chlad, tak si beru boty s sebou. Ale tím bosochodectvím se tohle ale moc zlepšuje. Někdy také proto, že nechci nic hlídat a mít třeba v baru, kde je hodně lidí „zapnutá čidla”.

Když mluvíš o tom vnímání, všiml sis nějakých změn když chodíš bos?
Ano. Já říkám, že mě to emočně obohacuje, že mi to bystří a kultivuje smysly. Musím se pozorně dívat, což je mi vlastní a přináší to spoustu podnětů. Je to úchvatné chodit bos. Teplo, chlad, vlhko, různé povrchy.

Co tě živí?
(pousmání se) Momentálně jsem finančním manažerem.

A měl jsi s bosým chozením někdy v práci potíže?
No teď jsem rok nepracoval. Já vždycky rok pracuju a pak si uděluju volno. Já jsem člověk, který nemá rád zaměstnání. Ale třeba před rokem jsem byl zástupce ředitele věznice a tam tedy byla totální svázanost. Takže do práce vlastně chodím bos až teď. Předtím to nešlo a pak jsem nepracoval. „Takže se ti pořád posouvají ty hranice? No jasně, samozřejmě.“
Zpátky k otázce s problémy: Jednou jsem dostal třeba otázku „A co uděláš když bys třeba měl jít ke mě domů? ” tak pokud by nestačilo odpovedět že si umeju nohy, tak bych k němu asi nešel.

S jakou reakcí lidí se potkáváš nejčastěji?
No tak nejčastěji jsou to pohledy, takové ty překvapené pohledy, kdy se diví. Poslední dobou velmi často slyším větu „Vy nemáte botičky?”, říkají to starší lidi, děti. A i když je to neutrální, následuje většinou povídání o bakteriích, špíně, „…můžete si vrazit něco do nohy”, takové ty klasické věci.

A když jsme u toho, měl jsi někdy nějaké zranění spojené s bosým chozením?
Ne nikdy. Měl jsem vloni v létě trochu prasklou kůži, ale to bylo tím, že byla prostě suchá a normálně jsem s tím fungoval. Naopak, jsem teď po delší době hrál dvě hodiny fotbal v kopačkách na tvrdém hřišti a nohy mám rozbité a omačkané. Spíš se cítím nekomfortně, když si obuji boty.

Máš pocit, že se ti nohy změnily?
Určitě. V dětství jsem měl problémy se zády a tohle mi pomáhá.

Co tě na bosém chození baví? Nebo co ti dalo?
:o) Baví mě na tom to, že nemusím řešit obouvání bot. Baví mě, že mi ta chodidla dávají podněty, které mohu vnímat. Mám moc rád zážitky, prožitky všemi smysly. Trochu mě zlobí oči – mám brýle, ale jinak skrze ostatní smysly vnímám možná až moc a baví mě to. Cítím se dobře. Vnímám že se chci vrátit více k přírodě. Pořídil jsem si psa, chodím víc do lesa, což jsem dřív nedělal, byť jsem z vesnice. A to všechno s těma bosýma nohama víc vnímám.
Paradoxně jsem měl zrovna já v lese obavu, že si tam můžu něco vrazit do nohy. Ne, to je nejpřívětivější povrch na světě, je tam měkko, když šlápnete na větvičku, tak se krásně zaboří. Les je prostě úžasnej, venčení psa naboso je jeden z nejkrásnějších zážitků. Občas je možná výzvou, když je cesta vysypaná štěrkovým povrchem, ale i to se dá. Prostě je to jen opatrnější chůze.

Co by jsi vzkázal lidem, kteří o bosé chůzi uvažují?
No zkuste to. Okamžitě hned teď!
Sundejte si boty hned teď. A je jedno, kde jste. Jestli jste v bance nebo na ulici anebo jestli jste v lese.

Napsat komentář